Založit webové stránky nebo eShop
VŠEDO NEWS:-)

31.3.2013 Máme nečekané velikonoční překvapení

 

Více na listu Stěňata

 

20. ledna

Poslední dobou si docela užíváme  - s našimi zvířaty, s kamarády i rodinou, poslední dobou i se sněhem:-), ale aktualizace pořád odkládám a odkládám...

S pejskovou se k nám vrátila spousta věcí, které nám chyběly - jako třeba večerní procházky, hry, psí a kočkopsí šprýmy, víkendové výlety a dobrodružství... - i některé, které mě osobně nechyběly třeba vůbec - například ranní procházky.

Dorotce se daří dobře, přes den už je puštěná na zahradě a zatím to príma klape. Ze začátku zůstávala na řetízku aby neutekla, posledních pár dní už si trajdá po zahradě - v zájmu psí tradice do "její" zahrady zahrnula bohužel i sousedy, ale zatím to nevadí... Taky už se u nás zastavila pani Puberta, už se nemůžu dočkat, až odejde... :-)

Byli jsme s Dorotkou, Tomem a Lindou na výletě v ZOO. Všem se nám to moc líbilo, podle fotek se dá myslím docela dobře poznat, kdo z nás z toho byl nadšený nejvíc (i když je pravda, že nemám fotku Lindy u hrochů...) :-)

         Parodie na Českého strakatého psa:-)        

Čičiči!

                 

10. listopadu

Dorotce se daří dobře, je zdravá, odčervená a naočkovaná (zatím první dávka, za týden dostane druhou). Chová se jako správná psí štěněčí slečna:-) Ráda se mazlí, venku ráda běhá a hrabe myšky, v lese zatím chodíme jen na vodítku, projevuje dost velký zájem o lesní živočichy všeho druhu (zábava je pozorovat ji když má zájem o veverku - jen jí narůst křídla:-) ). Občas si taky trochu zazlobí, ale na to že je ještě štěně je to nádhera. Dokonce doma ještě vůbec nic nezničila, holka šikovná!
 
Na louce už jí nechávám na volno, zatím spolehlivě přibíhá - i když za úplatky:-). Moc ráda skáče a šplhá na všechno možné, tak až trošku povyroste, vyzkoušíme, jak by se jí líbilo agility…
 
Bydlí zatím pořád doma v pelíšku, pořád jsme se ještě neodhodlali nechat jí celý den na zahradě samotnou… Boudička se jí sice líbí, ale doma je doma… Naučila se chodit na svůj záchod (hadr v rohu), jinde nic "nenechá" a fajn je, že pokud má možnost jít ven, tak si radši odskočí na zahradu. Jen jí zatím nemůžeme naučit aby si sama řekla, že jí tam máme pustit. Ale to přijde časem, zatím musíme mít oči na šťopkách. Je neskutečně tichá a téměř neštěká - jediné pořádné zvuky které zatím vydává jsou při hrabání myší a ty jsou dost zábavné:-)
 
Skamarádila se už s většinou našich přátel - lidských i čtyřnohých - a se všemi se zatím dobře domluvila. Psí pánové v našem okolí jsou nadšení, že zase mají u nás slečnu:-). Kromě setrů Alberta a Matyldy a kníračky Gwensi od kamarádů ze sousedství si tak na seznam psích kamarádů připsala českého strakatého psa Forda a Edu a irského vlkodlaka:-) Alta.
Mě sice přibylo ranní vstávání o procházku dřív a večerní bloudění ve tmě, ale ten pravidelný pohyb mi dělá dobře:-) A vůbec, začínám zase mít pořádně dobrou náladu:-) Pejsek je prostě zázrak:-)
"Jasně dáma má přednost. Normálně bych tě pustil, ale pochop, nemůžu!! Nepřenes bych to přes srdce!" "To se mi to chrní..." "no a co že nevíte, kde mám hlavu! Hlavně že se z toho umím vymotat já:-)"  "pelíšek je parádní" "MOJE ZAHRADNÍ ROZHLEDNA. MILUJU JÍ! VŠECHNO VIDIM, VŠECHNO VIM! ALE NIKOMU TO NEŠTĚKNU;-)" KSICHTÍK...  MLHAVÝ PŘELUD, NEBO LIŠKOPÝR PRASOVLČÍ SE ZAMLŽENÝM PŮVODEM??? "KAŽDÝ DEN JE CO OBJEVOVAT" LIŠKA V LISTÍ VELMI OBLÍBENÁ ČINNOST  PARÁDA, NA LOUCE UŽ MŮŽU NAVOLNO... Společné ranní venčení. "Mńau. Ty hrabej, já budu chytat!" KAŽDÝ CHVILKU... ... TAHÁ PILKU!:-) "NAŽRAT!" "NAŽRAT!" "NAŽRAT!" "NAŽRAT!" " MĚ NEJDŘÍV!" "NE! MĚ!" MAZLICÍ HAMAK "PŘEMŮŽU TĚ SVÝM LASEROVÝM POHLEDEM!" První polibky s Fordíkem mazlicí chvilka před bojem:-) ŤUŤUŇUŇU... No a zakažte jí to... Vydobyla si mazlící koutek a spokojení jsme všichni:-) Alte, kam že ti saham? 

26. října

Máme doma jednu zásadní psí novinku... :-)

Kolegyně Zuzka se poohlížela na webu po novém kamarádovi pro své rodiče a co se nestalo - koukla jsem jí přes rameno zrovna když prohlížela pejsky z útulku z Maršovic... No a z obrazovky na mě vykouklo zviřátko, které jsem nutně potřebovala vidět naživo:-))  Hned ten večer jsem doma začala pořádat přípravné manévry, nejprve pozvolna, druhý a třetí den už ale na plné obrátky a s těšením a přípravami se přidal i Pavel. Už jednou jsme si málem pejska přivezli, jenže tehdy se proti tomu spiklo moje zdraví a jak jsem pak najednou měla příliš moc času o tom uvažovat a mluvit o tom s příliš moc rádci, nakonec se mě zmocnil strach, že mi pejsek téměř na chlup podobný Abu přivolá zpátky ještě nepřekonaná traumata a noční můry a hodí nervy zpátky do kýblu, tak z toho nakonec sešlo... Tentokrát jsem přemýšlení nedala téměř žádnou šanci:-) Nic se proti ničemu nespiklo, zdraví jsme byli oba jako řípy, svět se nezbortil, obloha nespadla a tak jsme v sobotu ráno vyrazili:-)

Maršovice jsou od nás co by kamenem dohodil ... a zbytek autem dojel:-) Přibrali jsme si s sebou naši drahou sousedku Gabču, jakožto jediného zástupce zdravého rozumu:-) A navíc - máme propojovací zahrady a naši psi si je vždycky odjakživa rádi střídali (u sousedů je tráva zelenější, hračky zábavnějí, granulky chutnější...), tak do toho má taky co mluvit:-) 

Už u bran útulku se mi draly slzy do očí, nepochopím, jak někdo může opustit svého čtyřnohého přítele... :-( Nebudu to rozmazávat, každý milovník psů, který už v útulku někdy byl ten pocit asi zná - nejradši byste si je domů vzali všechny...

Pejska byla vzadu v kotci a vůbec nevypadala tak, jak jsem si myslela. Byla minimálně o půlku menší:-) a ještě roztomilejší než na obrázku. Vzali jsme naši Vyvolenou:-) a ještě dva další pejsky (škoda nevyužitých rukou) na procházku. A ani nás nenapadlo jí vracet a chvíli o tom ještě přemýšlet:-) Vyřídili jsme formality a tradá domů. Pejska se mi důvěřivě stulila na klín, cesta pěkně ubíhala. Asi po čtvrthodince jsem slyšela z kufru zvonit telefon. Po pěti minutách mi došlo, že jsme v útulku dneska nebyli naposled. Ehm... Vrátili jsme se pro zapomenutý foťák a tentokrát tradá k domovu definitivně:-))

              

 

**************

Svatba byla moc prima a oba jsme si ji moc užili. Fotky a povídání k ní jsou (a některé teprve budou) na našich svatebních stránkách www.magdaapavel.nafoceno.cz. Už nám skončily i líbánky a tak zase pomalu začínáme žít normálním životem:-)

**************

červenec 2009

Omlouvám se všem, kteří zde čekají na novinky. Od doby, co jsme přišli o Abinku mě vždycky při spuštění stránek přepadá smutek. Mohla bych to sice vyřešit tak, že smažu Abí fotky, ale bylo by mi to líto. Tak radši občas zkouším, jestli už mě to nepřešlo... No zatim moc ne, každý pokus o aktualizaci zatím skončí u toho, že si prohlídnu fotky, posmutním a zase to zavřu...

Bez pejsky je nám sice smutno, ale život jde dál...

Baráček doděláváme mnohonásobně rychleji, než s nemocnou pejskovou. Mě sice trochu zlobí zdraví ale Pavlik se do toho opřel plnou parou. Máme vlastně už skoro hotovo, zbývá už jen pár drobností.

Naše domácí novinka roku je ale asi to, co se odehraje do roka a téměř do dne od loňského srpna - www.magdaapavel.nafoceno.cz

**************

Dne 2. 11. 2008 byl nejsmutnější den mého života. Po dlouhodobém dramatickém zhoršení jsme nedovedli dál snášet pejsinčí trápení. Vyzkoušeli jsme léky ze všech skupin antiepileptik, změnili jsme stravu, zavedli pravidelný režim, už nebylo co zkusit. Někteří veterináři nám buď uspání doporučovali přímo, a nebo nevěděli co dalšího by se dalo podniknout. Fyzicky byla pejska v naprosto vynikající kondici. Pomáhaly vitaminové injekce a absolutní klid bez jakéhokoliv vzrušení a hlavně dobré počasí. Jenže to nešlo - stačilo špatné počasí a nebo tlak nebo změny počasí, když po louce někdo přešel, přijeli sousedi, my jsme odjížděli do práce, něco bouchlo, nebo nám na zahradu dovezli materiál... Čím dál častěji se u ní objevovaly záchvaty typu status epilepticus. Rektální Diazepamy přestaly fungovat, účinkovaly jenom injekce. Došlo nám, že držet ji na světě jen proto, že ji máme rádi je sobecká nezodpovědnost. Posledních pár dní už nebyla s to usnout, aniž by dostala záchvat, pohled do jejích křečovitě otevřených očí s vepsaným strachem z toho, co by přišlo jestli usne, nezapomenu nadosmrti. Když k nám přijel pan doktor, už neměla pořádně ani sílu vstát a když dostala první injekci po které usnula, strašně slastně si povzdechla. Pořád mě sice v skrytu duše pronásleduje myšlenka, že to možná byla jen dočasná krize a třeba by se to časem zase upravilo na snesitelnou úroveň. Při těch chvílích si ale vzpomenu na ten její pohled a alespoň na chvíli doufám, že jsme pro ni udělali to nejlepší.

Jsem pevně přesvědčena, že strakáči jsou to nejlepší plemeno na světě. Doufám, že Abu byla jedna z posledních strakáčů, která si tuto nemoc přinesla do vínku od svých v laboratořích týraných předků. Věřím, že všichni zodpovědní chovatelé a fanouškové tohoto nádherného plemene se o to zasadí!

**************

O tomhle se mi hodně špatně píše:-(

Naše milovaná strakatá kamarádka už se probíhá v psím nebi.
Snad se tam konečně vyspí a bude mít chvíli klidu...
Bezmocný vztek, bolest a smutek který prožíváme se nedá popsat slovy:-(

**************

O vikendu se na nas zaskocili juknout Petrikovsti pratele s Enny
Prezili jsme spatny psi tyden ve kterem jsme nostalgicky vzpominali na to kdy zacala mit Abu clusterove zachvaty. Poprve jsme v plnem slozeni navstivili veta. To je Vam mela... Nove pilule a dieta zabraly, tak doufame, ze na delsi dobu.

12. října
V sobotu ráno to začalo!:-) Na zahradě je cvrkot a domeček si oblíká zimní kabát!:-)
Začínají nám lepší časy - jakmile bude hotová fasáda, přehoupneme se přes polovinu plánovaného upgrade chatrcky, coz znamena, ze konečně můžeme říct: To co mame pred sebou uz bude sranda, mnohem vic už jsme toho zvladli a přežili jsme do ve fyzickem a temer i dusevnim zdraví:-)


 

Fasada prochazi pubertou... i zadek budmeme mit v teple

10. října
Kocour Druhý je fuč!
Pravděpodobně si k nám jen odskočil na rekreaci a nebyl spokojen s ubytováním či granulovanou stavou:-)

Už jsem dlouho nepsala nic o Abince. Ještě že na rozdíl od Jagy neumí číst:-))), ta by mi dala!:-)
S Kocourem je moooc spokojená:-) Byla sice zvyklá být doma přes den sama, ale že by to milovala, to urcite tvrdit nemuzeme... Teď má přes den společnost a zábavu. Nevím, co spolu dělají když nejsme doma, ale když přijedeme z práce, tak nás u dveří vítá rozespalá, z pelíšku vyhřátá Abu a za ní se v jejím pelíšku pomalu probouzí a protahuje přeležený a rozcuchaný Kocour:-)
Zase jsme měli docela dlouhé, příjemné bezklepkové období, posledních pár dní to ale stojí za to:-( O víkendu nám mají začít zateplovat barák a tak přes den navážejí na zahradu materiál. Buď je to počasím a nebo tím nezvyklým ruchem, ale za poslední tři dny jsme toho moc nenaspali... Nedávno jsme zase navyšovali dávky antiepileptik a zrovna v pondělí jsme si libovali, že jí to hezky zabírá a že od té doby, co má doma svého kámoše je to ještě lepší. Dneska si můžeme říct spíš: neříkej hop, dokud jsi nepřeskočil :-/

8. října
Zdá se, že Koucour Druhý se u nás natrvalo zabydlel. Většinu času tráví připlácnutý zvenku na skle a srdceryvně se domáhá ubytování all-inclusive... Trhá nám to srdce, ale navzájem se podporujem a snažíme se zůstat neoblomní. Nachystali jsme si inzerát o ztraceném kotěti a zítra ho vytisknem a vylepíme. A už jsme rozhodili sítě pro případ, že by to nevyšlo. Moje kolegyně Zuzka už má ve svém srdci nachystané místo pro nového domácího mazlíka... :-) 

6. října
Na to, že si Abinku občas přijde vyzvednout nějaký kamarád jsme už docela zvyklí - většinou ji pustíme, ona si udělá s kamarádem pár koleček po louce a pak si oba jdou zase svou cestou. O víkendu jsme s kočičákem zazimovávali zahradu a najednou kde se vzal tu se vzal flekatý kocourek o něco starší než kočičák. Nejdřív byla mela a kocour i Abu jich pár schytali do kožichu, několikrát jsme ho vyhnali, ale on se vždycky zase někde zjevil. Pak si kocouři padli do noty a celé odpoledne spolu válčili ve spadaném listí. Přišel večer a kocour se pořád neměl k odchodu domů! Párkrát jsme ho vyhnali ale i tak se celý večer snažil dostat dovnitř. Pavel mu nechal otevřenou kůlnu a ráno jsme ho tam našli... Bylo nám ho líto, tak dostal nažrat.
Že bychom měli najednou kocoury dva?
Pro Abu si přišel Baron... Za Kočičákem cizí kocour! Nejdřív se zaleknul Abu (není to moc dobře vidět, ale náš kocour sedí za Abu a pozorně se inspiruje)  Nerušit! Číhám! Do toho se plést nehodlám! Takhle si je budu z bezpečné vzdálenosti pozorovat a ani mě nehne abych ji dělala návnadu...    Uhni, nebo budeš naplacato. "Dej nám kousek z bábovky, dej.. ! A z venku: "pust mě dovnitř a dej mi kus bábovky, dej...!

1.října
Již dva týdny jsme v procesu ochočování - Kocour si ochočuje nás i Abinku:-)
I nadále pohrdá prďáckým pelíškem, který jsme mu pořídili a místo toho chrní na všech možných i nemožných místech - u Abinky v pelechu, na houpacím křesle, na kuchyňské lavici, na gauči, pod gaučem, v koupelně, v mojí kabelce, v igelitové tašce... Taky nás trénuje v postřehu a baletu (balancování na palci či jiném prstu nohy) - je všude a nikde, podíváte se na místo kam chcete šlápnout a když došlápnete, musíte začít baletit, protože se ozve MŇAAAUUU!
Jsou mu teprve dva měsíce a tak se ho bojíme pouštět ven, aby se nezatoulal a neztratil cestu zpátky. Ale zakázané ovoce nejvíc chutná, takže Kocour už se naučil při otevření jakékoliv "únikové cesty ven" zapnout tryskové motory a snaží se proklouznout ven. Už vyzkoušel několik technik, my jsme zatím na každou po prvních pár pokusech vyzráli, ale zdokonaluje se a nebude trvat dlouho a něco určitě vymyslí... Teď právě zjistil, že nejúčinnější je buď nenápadně proklouznout ven jako Abinky stín a nebo číhat až se budeme vracet zvenku a při otevření dveří vyrazit co největší rychlostí a snaží se prorazit...:-)
Kocour si časem získal několik dalších přezdívek, jako například Kočičák, Čičmoud, Hajzlíkmalej ... :-)
Na těle se nám různě kumulují škrábance a kousance až to skoro vypadá, jako bychom se každý večer mazlili s ostružinami... Zlaté štěně! To má jenom ostré zuby a navíc se poměrně rychle naučí co se smí a co ne. Kocour je nepoučitelný a čím dál zákeřnější! Jediný, koho poslouchá je Abinka (ta s ním tráví nejvíc času):-) Sice na ní Kocour pořád buď číhá nebo visí, věčně jí loví ocas, nohy a vlastně všechno, ale Abu už si s ním asi vyříkala co se stane, když to přežene... Navzájem si kradou hračky a přepadávají se, ale naštěstí ani jeden z nich nemá velkou výdrž, tak stejně většinu dne prospí.
      Hlavně nenápadně!         Zajímavá hračka! A proč by měla být jen kočičí, já jí taky vyzkouším! Jejda! Tak jo, byla jenom kočičí!    Kocour: "Jsem nejvyšší na světě!!!" Abu: "Nekecej!":-)  Mňam, pes má kostičku... ... a co dostanu Jáááá!? Když pochovat, tak spravedlivě! 
Já už skoro tři týdny skládám po večerech mozaiku kolem kamen. Normálně bych měla za pár večerů hotovo, ale představte si dva pomahače - vyberete si kousek, který by se tam hodil, položíte ho tam, otočíte se pro lepidlo a cink cink cink, ještě než se otočíte zpátky už víte, že ten kousek už tam není a to s čím si Kocour právě hraje je buď onen hledaný kousek a nebo taky možná už i jiný a ten správný už je zahraný někam do rohu či pod postel ... Tak kocoura zabavíte nějakou jinou hračkou, vyberete si další dva tři kousky, otočíte se pro lepidlo a vžžžmmm přes mozaiku prolítne kocour, hračka a pes (v různém pořadí) a pečlivě vybrané kousky se zase válí v hromadě ostatních...
    Konecne jsem na ne vyzrala! Jen bych jeste u vstupu potrebovala brankare Petra Cecha

12 září O pejskovi a kočičce
O prázdninách nám sousedi, kteří mají vedle nás malou chatu a občas si na ni odskočí ze svého hospodářství v Ústí nad Labem, vyprávěli o své protřelé kočce Pitipačce, teda Mindě, která "už v tom zase lítá" a na začátku srpna budou asi muset topit (v kamnech?) jestli neseženou zájemce... Oba dva jsme osoby měkkosrdcaté a nepoučitelné (uznávám, že někdy tomu podléhám o "něco málo víc" já), tak slovo dalo slovo a Abinka v blaženém nevědomí začala užívat posledních pár týdnů, kdy se samojediná vyhřívala na výslunní naší pozornosti:-) a v půlce října se měla seznámit se svou novou kočičí kamarádkou. Ale s tím, že kočka bude bydlet venku v kůlně.

Představovali jsme si kočičku tříbarevnou strakatou - že by úchylka?:-)) V pátek nám sousedi až z Ústí přivezli našeho nového spolubydlícího - mrňavé mourovaté kotě:-).
S kočičkou to dopadlo stejně jako se všemi našimi zvířaty. Světe div se, z kočičky je kocour!
Když o tom tak přemýšlím, jedinou výjimkou - takovou bílou vránou v hejnu černých - je naše Abinka:-)
A s tím venkovním odchovem to dopadlo jakbysmet (Abinka taky původně měla bydlet "nazahraděvboudě":-))) )

Máme rádi Červeného trpaslíka, takže náš kocour si po krátké předváděčce svého JÁ (kuře Marengo; chytni šňůrku; to je moje, to je taky moje... - znalci vědí) :-))) vydobyl jméno Kocour! :-))

Kočičák okupuje obývák, jsou mu předkládány mlsky nebeské a spát, přátelé, spát chodí k Abince do pelíšku! :-)
Nazdar, jmenuju se Kočičák, právě jsem se přistěhoval. Ukaž mi svoje nejoblíbenější místečka a hračky, abych si je mohl co nejdřív zabrat! Jo, jo, je to tu báječný. Mají tady všude takovou spoustu hraček!:-)) Věštění z křišťálové koule:-))) Teda z klubíčka. Co to tam máš? To voní! A jak zábavně ti ty kuličky chřoupou! Honem se podívej ven, určitě se tam právě teď něco strašně důležitýho děje!!! Abinka: "Nic tam nebylo!" Kocour: "No neříkej, to není možný!?" Kočičák: "to všechno je MOJE! Ty už jsi od toho odešla!" Abinka: "Příště ti ty tvoje granule sežeru úplně všechny a tentokrát tě nenechám ani ochutnat!!!"  Páníčci: "A jak řekla, tak udělala"    Je strašně zlobivej, kouše, škrábe, pořád mi visí na ocase... Ale je to MŮJ malej kamarád a nikomu už ho nedam!  Pokud vás zajímá, co posledních 14 dní po večerech dělám, tak se vám svěřím - skládám mozaiku kolem kamen. Respektive víc času strávím odháněním ochotných pomocníků... 
 

20. září
A jejda, myslím, že bych měla vyhnat myši, vymést pavučiny a konečně novinky provětrat nějakou pořádnou aktualizací...

Novinek by se našlo spousta, co se ale už nachází hůř je čas. Ještě pořád mám Číbro v servisu - a tak si po delší době zase začínám všímat, kolik času nám druhé auto ušetří a pomůže zařídit.

tak zatím to vezmu jen zkrátka a pokusím se i popořadě
přes hlavu se mi překulilo třetí kulaté číslo mého života:-)
vyrazili jsme na prodloužený víkend na Hrubou skálu
po sedmiletém testování našeho vztahu jsme se odhodlali vyzkoušet něco nového...
naši a brácha s Lindou byli u nás na návštěvu a my na oplátku zase ve Varech
zachraňovali jsme srnku
Srnka k smrti vyplašená paní co odečítala elektriku vystřelila k lesu tak rychle, že si nevšimla ocelového sloupku. Prý rána jako z děla... Vymotali jsme jí z pletiva a dali na hlavu studený ručník a obvolali záchranné stanice a veta o rady... Druhý den už začala reagovat a vypadala líp, ale pořád nemohla na nohy. Dostávala pít a nechávali jsme ji v klidu. Jsou nádherný!!! Už nikdy si nedám srnčí guláš. Třetí den bylo všechno špatně:-( nakonec jsme před setměním zavolali myslivce, aby se dál netrápila. Já jsem to obrečela a než přijeli, radši jsem šla na dlooouhatánskou procházku. 
na návštěvu se za námi cestou na výstavu zastavil Dáreček se svou prima partou
oslavili jsme společné kulatiny a kolaudaci u sousedů
užili si na pár dalších akcích a absolvovali několik oslav
a máme nový přírůstek do rodiny
 

26. července
Dnes jsme měli vzácnou návštěvu! Představte si, že za Abinkou přijel kamarád Dario Rubínový květ až z Plzně! A dokonce s sebou vzal i svou část své party, Violu a Vaška!:-) A táhl je k nám i v tom pařáku - teda Dárečku, máš správnou a řádně odolnou partu!:-)) Strávili jsme příjemné strakaté odpoledne. Vyrazili jsme na prochajdu - nejprv kolem kvetoucího Strouháku, kde jsem v zápalu boje (focení) málem utopila sebe i oba foťáky, strakáči omrkli i fanfaróny na Štiřínském golfu a dovolili nám malou osvěžovací přestávku v hospůdce a pak nahoru na louky, kde se pěkně vylítali a my osmažili:-)) Doma jsme do sebe něco hodili, příjemně poklábosili, odpočatá chlupatá sousedka Gwenci převzala jako štafetu Dárečka a roztočili spolu pořádné rodeo. Abu jí byla vděčná - jo tohle holt je počasí, které jí nedělá dobře (stejně jako mě ranní vstávání:-))) ) Najednou byl večer a tak jsme zamávali a s příjemnými dojmy zůstali jen v původním složení (nechápu to, ale Dárečka nám tu páníčci nechat nechtěli:-) )
S foťákem sice ještě neumím (měla jsem s sebou i mého starouška jako zálohu, nakonec na něj vůbec nedošlo), ale i tak mě to pořádně BAVÍ:-)))
                  

25. července
Nevydržim to (stejně jako to nevydržel Pavlik):-)  a musím se pochlubit. Dostala jsem s předstihem dárek ke kulatinám!:-))
Nový foťák! Ještě s ním neumím, tak se s nim alespoň mazlim a fotim co se kde mihne:-)))

23. července
Nechávala jsem babičce vyvolat pár fotek a jak jsem tak ty fotky probírala, našla jsem pár ptákovin:-)
úsměv prosím!:-) "Ano a levý útočník se zmocnil míčku, útočí na branku, nadhoz,  áá těšně vedle - chýbaly milimetre:-) Cože? Úsměv a bez piškotku?? Tůdle! ... strakáč je pes velmi inteligentní ... :-)) maličká návštěva Bože kam mi ty včely uletěly? :-))  Uhni! Chytám vítr!:-) 

22. července
Jojo, mejdan se povedl:-) Jako vždycky byla největší švanda druhý a třetí den při dopitné:-))
Maso bylo fantastické počasí na objednávku:-) pivo mělo říz, sranda byla... A ostatní večerní fotky už nejsou ke zveřejnění:-)) ... po ránu ... :-) nejen dvounožci byli unavení... :-)) Pořádně si ho prohlédněte, tohle je zachránce životů... :-) ... všech těchto osob!:-) Uvařil totiž na snídani neuvěřitelně dobrou česnečku z věcí, které jsem ani netušila, že doma máme:-))  žralok:-) (nebo chcete-li: ožralok či sežralok :-)))

Já jsem si to ale zrovna moc neužila. Tak je to vždycky, když se na něco příliš moc těšíte!:-/ Teď, když přestal "zlobit" pes, jsem žezlo domácího potížisty převzala já... A poctivě - bylo mi zle jak psovi (bohužel za to nemohl mejdan, ale pitomá cysta)...
V neděli a pondělí jsme byli na pohotovosti v úterý už se se mnou tak skamarádili, že mě domů nepustili:-(
Nesnáším nemocnice, ale letos to bylo o moc příjemnější, než když mě předloni přivezla sanitka téměř v bezvědomí a bez ničeho. Tentokrát už jsem věděla od začátku kde to jsem (to vám je fajn pocit!:-)), příjemná sestřička mě uvedla do reality a tak jakožto znalec místích poměrů:-) jsem mezi kapačkami a svíjením mohla chodit na balkon vyhlížet a krmit kamzíky... Nedopadlo to úplně nejlíp, ale na druhou stranu ani nejhůř ne. Teď už se zotavuju doma a zas začínám mít roupy:-)

Co se mezitím stalo...
Nejprve jedna hodně smutná zpráva.  4. července zemřel v 82 letech můj olomoucký dědeček

A jedna radostná - 17. července moje varská babička oslavila v dobrém zdraví a náladě 80. narozeniny

Záhadně se mi na autě rozštelovalo zapalování a Číbro přestalo jezdit. To si člověk uvědomí, v jaké pr...:-) to bydlí. Obzvlášť když jenom cestováním na kontroly strávím půl dne...

A jedna bonusovka navíc: psovi zabraly pilule a rovný měsíc byla úplně bez klepky a z té co po měsíci přišla se zvládla vzpamatovat sama. Nechci se radovat předčasně, ale tohle vypadá na cestu zpátky mezi "živé"...
 

27. června
Konečně! Dnes nadešel den P (= pivo, prase, pátek, přátelé, pohodička, pařba...:-) )! Stejně jako Vánoce je jen jednou do roka a stejně jako Vánocům mu vždycky strašně dlouho trvá, než zase přijde:-)))
Honza dorazil už včera, vytvořili si s Kubou a Pavlem bojový plán:-)
A vytvořili ho pánové dobře! Jsou tři hodiny a maso už se točí, pivní svatostánek stojí, všechno je víceméně nachystané a nálada stoupá! :-)))

  První pokus ... nevyšel, Motorek nefunguje, že bychom to museli točit ručně?! Naštěstí Kuba ví komu zavolat (zejména pokud je v sázce vinikající bašta):-)) a tak během hodinky sehnal gril jiný! Kloubouk dolů!!! Tak a už může i pršet a nám to bude jedno!:-) Taky se vám sbíhají sliny??? ... a co při pohledu z druhé strany:-))) ?? Pardon, končím s aktualizací a jdu dolů!!! ;-)

27. června
Máme pár dní dovči a užíváme si:-)))
Na pátek je naplánovaná každoroční oslava všeho možného i nemožného:-) a Kuba už v pondělí přivezl sud a chlazení. Kluci průběžně v podvečer docházejí na zodpovědný tréning:-)
Nakonec jsme za základnu zvolili Všedo a jen vyrážíme na výlety...
Ve středu to bylo nejdobrodružnější - projíždíme teď okolí Lojovic, které se zdají být téměř koncem světa a za nimi už je jen několik slepých cest s malými vesničkami a pak už jen lesy a louky... Lojovice mají jen jednu nevýhodu - ať k nim jedeme z jakéhokoliv směru, vždycky je to do hrozného kopce - ještě že místní "Osvěžovna"je umístěna na správném místě:-)
Ve středu jsme si to ještě hezky protáhli za Lojůvky, pěkně jsme si užívali zatímco nám brácha z Varů poslal zprávu, že u nich je strašná čina, vichr, kroupy. Prostě jiná realita - tady pařilo sluníčko jak o život a na obloze sem tam mráček. Tak jsme si lážo plážo pokračovali v užívání:-) Na cestě zpátky nám ale trochu otrnulo, protože na obzoru se sakra rychle začínalo tmět... Takhle rychle jsme ještě na kole nejeli... :-) V Řepčicích začaly padat první kapky a celý obzor měl černošedomodrou barvu. Pejsinka měla jazyk až na asfaltce, ale ještě ze sebe vyždímala poslední zbytky sil a tak jsme s prvním zahřměním otevírali vrátka k baráčku. Než Pavel uklidil kola, venku se protrhla nebeská přehrada, vítr se snažil vyvrátit stromy, odnést střechu a nafoukat dovnitř nezavřenými okny několik hektolitrů vodního přídělu. Já už jsem to sledovala zevnitř a jen co se mi podařilo zavřít i poslední okno, začla jsem si juchat, že jsme už doma v teple a suchu. Uf uf, tohle bych na kole nechtěla potkat... Nakonec to odnesly jen sousedovo a naše kadibudky, na které padl strom.
A jinak - nechci to zakřiknout, ale pesa zatím dobrý...

             

Máme doma malou ZOO:-)
Po dobu dovolené svých pravých páníčků u nás ztroskotali: 
králík Bobinka (kdo jste viděli Putování za svatým grálem od Monty Pythonů - má velmi podobnou náturu jako malý bílý králíček, který obýval jeskyni a ve volných chvílích cupoval rytíře na kusy) 
roztomilá i když zatím plachá morčice Prcinka
a andulka Retarda
Oba předchozí přechodným bytem u nás na skříni (=téměř pod stropem), protože sousedovic kníračka, která občas zavítá na výměnný pobyt odvedle:-), by byla schopná spolknout je i s klecí... O Bobu strach nemáme - v nebezpečí je spíš Gwensi...:-))) Když jsme ji měli prvně na prázdninové hlídání, musela jsem si k tomu, abych ji dostala z výběhu ze zahrady obout vysoké holiny, nabalit se jako pumpa tak, aby se nedostala až na kůži, vzala jsem si kožené svářečské rukavice a ani to nebylo dost. Zkusila jsem jí přes oči hodit ručník, ale ještě než se stihnul dotknout země, už ho měla nacpaný pod sebou a vztekle po něm dupala. Nakonec hrubá síla zvítězila, přizemnila jsem jí koštětem, přikryla jí hlavu a i když jsem měla sto chutí hodit jí do trouby, přeci jen jsem ji nakonec odevzdala do klece...
No Bobě už je teď o pár let víc a dost se zklidnila... Ze začátku nám párkrát pokousala psa (naštěstí Abu od štěněte vyrůstala s morčákem Prckem, který si taky nenechal nic líbit a naučila se jak včas uhnout a že těmhle zvířatům se neoplácí), ale jen co si to spolu vyříkaly, už jim to klapalo a tak se po bytě a zahradě probíhal chlupatý tandem:-) Venku Boba sice párkrát nenávistně odehnala Abu od "své" trávy, ale poté byla válečná sekera mezi nimi zakopána úplně:-) Abu společnost očividně prospívá...
malý bílý králíček... Co to žereš, dej mi taky! Počkej na mě, já už tady jdu! Nová rohožka  Retarda zase další parádní západ slunce... 
14. června
tak pátek třináctého máme už od čtvrtka večer až do dnešní noci. Za ty tři dny jsme spotřebovali obě dvě diazepamové tuby a jsme stejně vyčerpaní psychicky, jako pesa fyzicky. Dohodli jsme zdvojnásobení pilulí, játra nejátra... Doufejme, že už brzy bude líp!

12. června
Dneska ráno jsme viděli něco neobvyklého... Vypadá to, že Všedobrovice čeká populační boom!:-))) Nad baráky Fida, Šťovky a Máry si to kroužilo 23 čápů!!! Chudáci kluci, ti se budou mít co ohánět, aby uživili tolik krků!:-))) 

    

Už u nás rostou houby a ne ledajaké - hříbci a lišky! Není jich sice tolik, aby mělo cenu brát s sebou do lesa košík, ale na kotel bramboračky to stačí:-)
 

10. června
Dorazila nám digestoř, teď už jen vybušit díru do zdi. Přišli jsme na příčinu toho, proč nám její výběr trval tak dlouho - za všechno může internet!:-) Vybavuje se mi citát z Knoflíkové války - "kdybych to byl býval věděl, byl bych tam býval nechodil!" :-) Tedy, kdybychom to byli bývali věděli, že kromě té vybrané tam najdeme i několik za podobnou cenu, ale výkonnější a tišší, tak bychom na ten net byli bývali radši ani nechodili... Už nás téměř ani nepřekvapilo, že se v bílém prostě nedělají. Takže jsme vymýšleli, jak to udělat, aby jsme doma měli tu výkonnější a zároveň tišší - sehnali jsme kousek od nás práškovou lakovnu, kde nám potvrdili, že to za pár korun přelakují a barvu vypálí a taky sklenáře, který by byl schopen v případě nehody udělat nový skleněný kryt. Klobouk dolů ale před poradenskou linkou Mory - paní nám ověřila pár věcí přímo u techniků a pomohla nám to celé jedoduše vyřešit. Kromě informace že, "to už nikdy nikdo nedá dohromady" - což v mých uších znělo spíš jako libozvučná výzva, na kterou jsem měla připraveno svou osvědčenou odpověď ("Ono SE TO nějak udělá"), nás upozornila taky na to, co jsme si v "zápalu boje" vůbec neuvědomili - přišli bychom o záruku. Takže drahý internete, je to s tebou občas pěkná ztráta času!:-))) Chybami se člověk učí! Po necelých dvou měsících spekulací jsme si objednali tu původně vybranou...
  to bílí je zpětná klapka

8. června
Se setapouchem to vypadá o něco líp. Nové pilule jí zatím nezpůsobují žádné těžkosti, jak fungují poznáme ale zas až za delší dobu... Držte palce!

6. června
Na oslavu nové kuchyně se dnes u nás konala akce Kluci v akci!:-)
I přes původní silácké řeči chlapské poloviny party zůstal zásadním aktérem jen Kuba. Upekl dančí krk a uvařil vynikající zvěřinový guláš. Ještě těď se olizujeme až za ušima!!!
Náčelník Honza přivedl své dvě malé squaw Janinku a Anežku, Kuba svého malého prince Lukáše, Kája rozesmátou Vali, takže se Kluci v akci vlastně zvrhli v malý dětský den:-))) Kreslilo se, bublalo, metaly se kozelce, hvězdy a psovi hračky, Abu to bavilo, ale byla z toho tak pěkně utahaná, že usnula při kreslení:-))) Zase další hezký den za námi...

kluci v akci:-)))  děcka, a teď nakreslíme ...   Chrrrr, chrrrrr, chrrrr   Miluju pozdní jaro, každý rok v téhle době bývají nádherné západy slunce pořídili jsme si do koupelny nový doplněk... :-)))  

1. června
Ach jo, tak dnes máme s Abu za sebou první status epilepticus... Budila nás už od půl páté, v půl sedmé přišla první klepka, ze které se skoro hodinu vzpamatovávala a ne a ne si vzpomenout, jak se používají nohy. Jenomže pak přišla klepka druhá, po pěti minutách třetí a pak už v kuse záchvat čtvrtý, pátý ... než jsme ji dovezli k veťourovi, tak jich stihla sedm:-(
Zase měníme pilule, máme doma injekce a mastičku (obojí Diazepam), se kterými se tenhle stav dá poměrně v pohodě zvládnout i bez veťoura. Už abychom našli ty správné pilule, které jí opravdu sednou...!

30. května
Nazdar rodičové, máme vybrané obkladačky:-) Uložím sem fotky, těšíme se na rady:-)

24. května
Jupí, přijela nás zachránit varská brigáda rychlého nasazení! Elektrika se plánovala o něco dřív než kuchyň a tak se mi povedlo přesunutím dřezu do rohu knockoutovat několik zásuvek a vypínačů. Z průseru mě vysekal brácha, protože Pavel vyhlásil stávku... Kromě práce jsme tentokrát stihli i príma výlet s mezipřistáním na fantastickou večeři ve Stodole. Čas využil zákonů relativity a smrsknul se do neuvěřitelně krátké chvilky a tak než jsme se nadáli byl konec víkendu a Tom s Lindou vyrazili zpátky k domovu...
pohroma... :-) venku je zeleno a všechno kvete, na loukách kolem cesty byly všude různobarevné koláče kytek cirkusáci

21. května

Ještě pořád si kuchyň strašně užívám:-) Vařím, umývám, smažím, dusím, griluju a peču (mimo jiné také na aktualizace...)
Od potopy už si opravdu nechodím každé ráno po probuzení kontrolovat, jestli se mi to jen nezdálo, protože už vím, že tam OPRAVDU JE:-))) A co je ještě více nezvyklé - je stále na stejném místě!:-)
Za těch pár let, co nás chatrčka donutila k "brutální" přestavbě, procestovala kuchyň celý dům. Byla všude! Na druhé straně obýváku, několikrát v koupelně a ložnici, v pokoji "pro hosty", ve spíži a cca 14 dní dokonce i venku před domem. Jediné dvě místnosti, ze kterých se v průběhu přestavby nestala kuchyň je sklep a kotelna.
A se stěhováním kuchyně se vždycky změnilo i umístění věcí - už nás přivádělo k šílenství to, jak je složité třeba jen uvařit kafe, když každou z věcí, které k tomu potřebujete musíte hledat.
  

Je možná až směšné, jak někomu může připadat skvělá a výjimečná taková normální věc, jako že kuchyň a věci v ní jsou stále na stejném místě...:-)))


11. května

Kuchyň je hotová,
nastěhovaná,
poprvé vytopená,
vystěhovaná,
vysušená
a zase nastěhovaná:-)
Včera odpoledne přijeli na návštěvu Forďáčci, na oslavu nové kuchyně jsme si opekli buřty:-))) a vyrazili jsme na procházku. Díky Ivče, které nebylo úplně ejchuchu jsme podvečerní procházku výrazně zkrátili a tak jsme tu pohromu zastihli jen pár minut po tom co propukla. Při otevření dveří nás přivítalo zurčení tryskající vody a v ústrety nám vyběhla voda. Pavel duchapřítomně zjistil o co jde (praskla přívodní hadička ke dřezu) a zavřel v kotelně kohouty. Voda už sice byla až v půlce obýváku, ale většina jí stihla naštěstí odtéct do sklípku. 
Člověk by měl mít k životu pozitivní přístup, a na všem si najít něco úsměvného, co mu umožní brát situaci alespoň trochu s nadhledem:-) 
A tak mi došlo, že to je vlastně docela zajímavý experiment a praktická zkouška, zda by se chatrčka nedala "upgradovat" zřízením bazénu ve sklepě:-))) Díky našemu brzkému zásahu tam však bylo bohužel jen pár centimetrů vody, takže se nedalo vyzkoušet, zda by byl na půl tempa, nebo na čtvrt a zda bychom si přitom příliš nedřeli kolena... :-))) Každopádně i přes nedotažený pokus se zdá, že do sklípku 1x1x1metr se nám asi bazén nevejde. Příště DOUFÁM uděláme nějaký smysluplnější experiment! (třeba se žumpou při jarním tání...) :-)
S pomocí našich přátel jsme potopu zvládli a o hodinku později jsme mohli konstatovat, že ani tentokrát jsme infarkt neměli. Asi.:-)))

Všecko zlé je vždy pro něco dobré - konečně přestávám mít pro probuzení pocit, že to, že už konečně máme kuchyň, byl jen sen... :-) 

 

Kromě kuchyně je hotová i koupelna - nechápu jak, ale do naší levoúhlé (opak pravoúhlé:-)) skříňky pod umyvadlem (naše kutilská pýcha zhotovená dle instruktážní kazety A je to!:-)) přibyly šuplíky a dvířka a na prázdné stěně vyrostla vysoká skříňka, kam se vejde úplně všechno, co člověk do koupelny potřebuje...

 

Na pana Bláhu jsme dostali doporučení od našich přátel. A i my o něm můžeme mluvit jen v superlativech - byli jsme spokojení od začátku až do konce. To znamená od rad a možnosti osahat si vybrané materiály přímo na místě, zpracování grafického návrhu a kalkulací, zařízení všeho potřebného a objednání vybraných spotřebičů, přes bezchybnou a citlivou realizaci a velmi příznivou cenu na konci.
V případě zájmu rádi předáme kontakt a reference - už předem jsem si jistá, že toho nebudeme litovat.
 

8. května - MÁME KUCHYŇ!!!!

S několikaletým zpožděním, ale přeci!:-) Jen v rychlosti, než se mi připálí na sporáku první slavnostní jídlo, pár fotek, hlavně pro rodiče:-) Zítra ještě dorazí pan kuchyňář dodělat zbytek a skříně do koupelny ...

Tak takhle by měla vypadat teoreticky      

Na aktualizace teď moc nebyl čas, tak až si tu kuchyň pořádně vychutnám a zabydlím, tak se do toho vrhnu...
 

27. dubna - Všestrakatý pampeliškový výlet
Dnes byl nádherný den!:-) Pro nás i naši strakatici...
Nejprve jsme si s Fordíkem a paničkou udělali výborný oběd na zahradě - už to samo o sobě by člověku dovedlo pořádně zvednout náladu:-)
A když k tomu ještě odpoledne dorazili strakatí výletníci, strakato se nám rozprostřelo po louce i nám v duši a nevím, jestli svítilo víc sluníčko, nebo my:-)

Dorazili Ford s Ivčou, Bác Tyrkys s rodinou, Argo a Daneček s Radkou, Arny a paničky, Eda Velký dar s rodinou.

ÚČASTNÍCI ZÁJEZDU:
Eda Velký dar Arnyka Tabat Argo a Ford Bác Tyrkys a radioaktivní Daneček:-) (z našeho pohledu ten menší, z jeho úhlu pohledu byl největší ze všech:-)) Strejda Bác a Abu

Zase se potvrdilo, že strakáči si vybírají moc príma páníčky, procházku jsme si moc užili! :-)
Teď sedím nad stovkou fotek a provádím první výběr a kochám se...:-) Strakáči jsou prostě nejkrásnější psi na světě!;-)

  Strakatá výletnická parta:-) nakonec nás bylo pěkné procesí:-) strakatý předvoj Podpisová akce ... Já si létám, já se vznáším... :-))   Občerstveni v rybníku roztočili strakatci po louce tornáda.-) Štiřínská Stodola se nám postavila do cesty včas - těsně před smrtí žízní, hladem, vyčerpáním:-))) ... Kujme pikle, pikle kujme, snad se pikle s piklí ujme... :-))) TÁÁÁKHLE JSEM SI TO UŽIL!

Moc děkujeme všem návštěvníkům za příjemně strávený nedělní podvečer!!!:-) 

 

***
Počasí nám zatím přeje, doufám, že to vydrží do odpoledne...!

Včera bylo o něco ošklivěji a pampelišky byly otevřené jen napůl, ale i tak to bylo pěkné.

 

 

VŠESTRAKATÁ PAMPELIŠKOVÁ VÝZVA!

Jaro klepe na vrátka konečně už i ve všedobrovickém ledovém údolíčku a nám na louce začaly pučet první pampelišky. Jestli to dobře odhaduju, do neděle by mohla být žlutá zase celá louka...  Neměli byste chuť koncem víkendu vyrazit na jarní výlet?

Pokud to pampelišky stihnou a bude nám přát počasí, tak by z toho mohlo vzejít pár pěkných fotek a třeba už konečně i nějaký kalendář, nebo strakáčí plakát, který bysme mohli zkusit nabídnout do nějakého psího časopisu... :-) (A pokud by náhodou nikomu fotky nevyšly, tak si u toho alespoň užijeme zábavu a pěknou prochajdu...)
 
Procházku můžemem udělat krátkou a nebo i dlouhou, po loukách, nebo lese, buď bez odpočinku:-), nebo s přestávkou buď ve velkopopovické pivovarské hospůdce, ve Štiřínské bláznivé restauraci, Štiřínské "Stodole" nebo v naší oblíbené výletní třetí cenové u Struhařovského rybníka - dejte vědět na co byste měli chuť a kondičku:-))) Krycí heslo: Strakáči v pampeliškách:-)

Kdo si s sebou vezme buřty (a podaří se mu je uhájit před strakatými tornády) může si je u nás upéct, rádi se přidáme

Kdy? v neděli 27. 4. v 15:30 (případně po dohodě dřív nebo později)
Kde? Všedobrovice (cca 17 km od Prahy, kousek od Velkých Popovic)

Kontakty:
strakaty@email .cz nebo mhnatkova@csob .cz (obojí bez mezery na konci)
nebo SMS na 603800351
Pokud nevíte, jak k nám, zkuste to najít v mapě a nebo volejte
 

Moc se těšíme!
 
Magda a Abu a zbytek smečky:-)

 

14. dubna

Tak letošní velkou kulturu máme za sebou:-))) Nejsme Rotschildové, tak jsme neprv museli rozseknout dilema, jestli si vyrazíme na Metallicu, STOMPy a nebo něco jiného.

Nakonec to vyhráli blázniví bubeníci. Včera jsme byli na STOMPech a musím říct, že to byl ZÁŽITEK!!!:-).
Na mě udělali silný dojem a odcházela jsem s pocitem, že si na nic nehrajou a že se na podiu prostě baví... Jako kdyby chtěli říct: Každej jsme ňákej a bavíme se po svým, jestli chcete tak se bavte s námi, je to sranda:-) A to já rád:-)
Mě by totiž samotnou nenapadlo zahrát si třeba na odřezky z trubek (a že to zní fantasticky!), basketový balón, na špinavé nádobí a dřez, na zippo...

Našla jsem na netu na youtube jejich klip, klip a klip :-) pro skouknutí.
a jejich stránky

Jestli zase někdy zabrousí do matičky stověžaté, doporučujeme!:-)


13. dubna

Máme hotovou předsíň! HURÁ HURÁ HURÁ! Ještě kuchyň a pár drobností a budeme mít hotové přízemí (zevnitř, zvenku nás to ještě čeká, ale asi to zase radši svěříme odborníkům...)!:-))) Proti původním plánům máme skluz pouhé 3 roky...


12. dubna

Náčelník Honza svolal na dnešní den výpravně dobrodružnou akci.
Jsa zmámen jarem:-), rozhodl se asi před dvěma týdny pořídit sobě kolo a vyzkoušet co vydržíme. Tehdy využil naší slabé chvilky, kdy jsme vyčerpáni po dvouhodinovém bowlingu neměli sílu odporovat:-)) a vyhecoval nás se spojencem Gábinou na společný cyklovýlet.:-) U výborného tataráku jsme ztratili i poslední zbytky ostražitosti a nápad jsme přijali s nadšením!  :-)))

Ráno nás uvítalo sychravé počasí, mě se zhoršilo bolení v krku a byla jsem nevyspalá ze včerejšího nočního povídání s mamčou. Nadšení pro první jarní výlet na kolech se ukrylo bůhvíkam. Varští rodičové pokračovali ve své cestě na druhý konec republiky brzy ráno, v polospánku jsem se zvládla rozloučit, pak už si pamatuju jen jak mě Pavlik přikrývá dekou... První "účastníci zájezdu" mě zastihli spící v hamaku a naprosto přesvědčenou, že mě nikdo z vyhřátého pelíšku nedostane! :-) Ale pohled na jejich vyčerpání z cesty z Popovic do Všedo mě natolik povzbudil, že jsem si řekla, že krátkou vyjížďku přeci jen zvládnu. Když později dorazila hlava našeho budoucího pelotonu a na mapě nám ukázala trasu, došlo nám, že jsme se zapoměli připravit na nejhorší :-) Totiž že naši jarní první protahovací akci plánuje NADŠENEC!:-)
S nadějí, že se nám snad podaří spasit alespoň holý život, jsme tedy vyrazili na 30-ti kilometrovou projížďku hory doly koly.

Náčelník Honza a jeho odvážná squaw:-)  vzrušení před startem:-)  náčelníkovo poslední naředění proklatě čerstvého vzduchu:-)

 

Český Velkopopovický strakatý Kozel (zahradníkem)Po překonání několika prvních kilometrů pozvolného stoupání a klesání většina pelotonu ve stavu naprostého vyčerpání s bolavými ehm začínala podléhat dostředivým silám pivočar (nechte si někdy vysvětlit teorii pivočar od Kuby), které nejsilněji vyzařovaly z Pivovarské hospůdky. Na nejbližším rozcestí jsme se slovy: "Náčelníku...! My už dál nemůžeme! Sejdeme u kopyt!" (ještě že náčelník nezavelel: Tak sníme psy!...:-) ) Honzu zbaběle opustili. Odhodlaný náčelník a jeho statečná squaw pokračovali ve vytyčené trase, zato my už jsme si během půlhodinky spokojeně objednávali v hospůdce bifteky, na které už se nám nejmíň půl roku sbíhají sliny pokaždé, když jedeme kolem:-) Byly zase vinikající a nad Kozlem se nám dobře povídalo - jak nám ten výlet hezky vyšel a i na náčelníka jsme v dobrém vzpoměli...!:-))  Slunce pomalu klesalo k obzoru a zbytek výpravy byl stále v nedohlednu... Kuba s Gabčou se přesunuli o pár metrů a byli doma a i my jsme vyrazili k domovu.

Po cestě Abinka potkala novou kamarádku, maďarskou vizslu Enny (doufám, že jsem si to zapamatovala dobře), se kterou si príma zařádili. Vděčně jsme vzpoměli na doby, kdy Abince bylo 8 měsíců a byla podobné tornádo:-)) Vděčně proto, že už to máme za sebou a jí je příjemných 2,5 roku:-)) Holkám to spolu moc slušelo k tomu vysvitlo sluníčko a tak jsem neodolala a vytáhla foťák:-) Z Enny sršela energie že by jí mohla zásobovat i Temelín při odstávkách jaderných reaktorů:-) a bylo to snad poprvé, kdy Abince nestačily hrací síly:-))). To by byl výborný vybíjecí sparring partner na procházky!:-) Doufám, že se nám panička ozve, cestou jsem bohužel spolu s vodítkem vytáhla z kapsy i papírek s kontaktem... :-(

TAKOVÁ NĚŽNÁ HOLČIČKA!:-) SHINY HAPPY ENNY:-) AHOOOJ! TO JSEM RÁDA ŽE TĚ VIDÍM!  NO A KDYŽ TI NA VÝSTAVĚ ŘEKNOU "UKAŽ ZUBY", TAK MUSÍŠ UDĚLAT TOHLE!:-))LOBOTOMIE  HOLKY V AKCI POMÓÓÓC! SUNDEJTE TO ZE MĚ!:-)

Krátce před setměním dorazila statečná část naší výpravy, pokusila se (marně) obnovit alespoň část ztracených sil, poté naskočili do auta a se slovy "AU, TA SEDAČKA JE TVRDÁ!!!" vyrazili ku Praze:-)

Cyklovýlet se nám všem moc líbil! Náčelníku, děkujeme a těšíme se na příště!  :-)))
 

7. dubna

Čemeřice černábledule


Zahrádka se pilně probírá ze zimního spánku a jarního sněhu, večer už je vidět dokonce i když si to přiharcuju z práce. A tak si ještě než se převléknu z pracovního chvíli bloumám z jednoho koutku zahrádky do druhého a koukám, co zase přes den vylezlo:-) Videa se mi pořád stáhnout nedaří, pokud byste někdo věděl jak na to (zmenšit, mám ho v AVIčku a jedno je velké asi 20MB), budu hrozně ráda za radu!

   jarní procházková smečka

Ať se taky pobaví ještě někdo jiný než my - po práci v neděli večer jsme si zahráli na houbařské sadaře! Pořídila jsem násadu hlívy ústřičné s úmyslem naočkovat jen jeden obrovský pařez za domem, kterého se potřebujeme zbavit (kromě toho, že mám hlívu ráda, tak jsem se dočetla, že během pár let pařez úplně sežere i s kořeny - dvě mouchy jednou ranou). Jenže nějak jsem to přehnala s množstvím a tak mi toho ještě spoustu zbylo. Tak jsme s Pavlem pobíhali po lese s vrtačkou a vybírali pařezy, které dříve byly listnaté - kromě věštění z křišťálové koule, určování podle směru větru jsme si k tomu zas jednou po dlouhé době otevřeli lahvinku dobrého vína a výborně jsme se u toho bavili:-) Jestli se ujme jen půlka, budeme v létě chodit na houby v bačkorách a s nůší!:-)

A ještě přidávám recept na vinikající Olomocko-pražsko-všedobrovické tvarůžky
To si takhle koupíte tvarůžky a doma je nemůžete v tašce najít. Tak si řeknete - nu což, asi jsem je někde vysypala a zapomenete na to. S autem je nutno poctivě jezdit, vytápět ho a nechat ho vymrzat, jezdit po výrobě výborně uzpůsobených českých silnicích a pěkně na nich auto natřásat (dle mého názoru je tato fáze nejdůležitější, musím vzdát hold zejména místní silnici z Popovic do Štiřína). Po čtrnácti dnech, kdy už jste v autě vyluxovali, vyklepali a vyvětrali všechno co šlo, pošlete Vaši druhou polovičku pro něco do auta, aby vám vytáhla váš pracně vyrobený výrobek zpod sedačky spolujezdce. Chutná výborně! Uleželejší a jemnější jsem ještě v životě nejedla!:-)

21. března PRVNÍ JARNÍ DEN
Letošní první jarní den nám dal naději, že budeme moct konečně vyzkoušet běžky, které jsme si konečně po několika zimách, kdy jsme byli zasněžení od podzimu až do pozdního jara, nadělili pod stromeček!:-) Minulý týden jsem si užívala jarní radovánky a tak jsem se rejpala v záhonech, hrabala listí a tak vůbec se všeobecně dobíjela a čistila si hlavu (večer jsem vždycky měla pocit, jako kdybych si z hlavy vyhrabala nepotřebné a staré záležitosti a vyplela neveselé myšlénky:-)). Než jsem si stihla vyfotit první jarní kytičky, které mi ještě v zimě vyrašily, první jarní den mi je schoval pod sníh... :-)
Posledních pár dní nám šla práce pěkně od ruky a navíc jsme si tak užívali, že jsem ani pořádně nestihla zaktualizovat:-) Což pokládám za lepší variantu, než kdybych stíhala aktualizovat a ... :-)) Jestli se mi podaří zjistit, jak sem nahrát video, tak se máte na co těšit:-)))
V týdnu se za námi zastavili na přepadovku kamarádi na pokec a zahrát si nějakou hru a já jsem si to poprvé za poslední tři roky užila bez toho, aniž bych pobíhala po baráku a snažila se ze staveniště udělat něco, co by alespoň vzdáleně připomínalo domov a nebo na to musela myslet... Blýská se na lepší časy!:-)))

Tenhle víkend přijeli mí rodičové z Varů, tentokrát ne zrovna s veselou - maminka byla už měsíc objednadnaná v Praze na speciální vyšetření a než na ni konečně přišla řada měla myšlenky nejčernější. Naštěstí to dobře dopadlo, tak jsme to společně oslavili (prací:-) ). Tatoušek zase konal zázraky svými zlatými českými:-) a tak jsme se konečně zbavili posledního nedodělaného místa na podlahách - protože se nám nesešly výšky podlah a mezitím už jsme stihli osadit dveře, dost jsme si nevěděli rady, jak podlahy vzájemně napojit. Jak se nakonec ukázalo, než naše stokrát měř bylo účinnější rovnou řež(š) :-)

O minulém víkendu si Fordíka bohužel přijeli vyzvednout páníčci, ale než tak udělali, stihli jsme si to ještě pořádně vychutnat...
A to jak já, tak hlavně pesouchové.

Jen to ranní vstávání i o víkendu mi nedělá dobře ("musím ještě chvíli přemýšlet":-) ). Ford má nařízený budík před sedmou a na mou "chvíli přemýšlení" zvysoka kašle. Jeho zvonění s posilou Abinkou jsem si dokonce natočila i na video, jestli se mi podaří ho sem uložit a vám si ho stáhnout a pustit, tak uvidíte, že takovýhle budík se prostě zamáčknout nedá... :-)))

Gwensi honem! Zlatá brána otevřena...... jak statečný knírač vedl smečku do boje proti zlým a obrovským vetřelcům na louce... :-)Elegán a lord v jednom:-)
V sobotu jsme si byli treknout. Tentokrát jsem vyměnila zápřah a Abu si pobíhala vesele kolem nás, zatímco Ford se dřel se mnou:-) To vám byla nádhera!!! Zatímco Abu to občas pořádně flinká a když už táhne, tak jen aby se neřeklo, tak Ford má sílu jako bejk a já jsem měla pocit, že se za ním téměř vznáším:-). Trasu, kterou bysme s Abu šly tak 4-6 hodin jsme měli profrčenou za necelé tři hodiny... Na to, že to byl po zimě první náročnější výlet, mě zlenivělé tělo bolelo jen trošinku...  Abinka si to užívala (číhala po cestě za stromy a dělala na Forda nálety) tak vehementně, že spadla dvakrát do rybníka. I když podruhé už v tom byla docela nevinně - kdo mohl tušit, že to na co si stoupá, aby se napila čersté vody dál od břehu, není kámen, ale dřevo...:-) Než jsme došli domů, byla suchá - osvěžující koupel jí zapnula druhé tryskové motory a jak tak kolem mě a Forda pobíhala nadzvukovou rychlostí, všechna voda se z ní odpařila... :-)

 Vzorňáci knohujou před přechodem přes silnici.Poslední suchý okamžik Abinky              

Minulou neděli jsme zahájili jarní grilovací sezónu:-) Nacpali jsme si teřichy, nasmáli se do růžova a konečně jsme se zase pořádně viděli s naší místňáckou partou:-) A já jsem si konečně mohla s foťákem vyřádit s někým jiným, než se psy:-))
Malá Vali ocenila naši teplou podlahu a protože je z domova zvyklá na společnost dvou setrů, tak se jí moc líbila i péče, kterou jí věnovali naši strakaťouchové:-) Doma se prý role psí chůvy ujal Albert (Matylda před ní utíká do koutů nejtemnějších) a nehne se od ní na krok, nechá si líbit úplně všechno a poslední dobou už se rozhodl, že by měla už konečně začít chodit:-) Vali se ho prý chytne sezadu chlupy na kohoutku a on s ní pomalu vstane ... Takový malý vánoční stromeček s jednou ozdobou:-) Řeklo by se "chudák Albert", ale on vypadá nadmíru spokojeně:-) Už aby jsme konečně doplácali tu naši barabiznu a když už nemůžeme mít štěňata, tak si pořídili alespoň nějaké podobnou "zábavu":-)))Teto, docela to šlo, ale já umím hrát líp!Nazdar teto, můžu si s ním opravdu hrát? Dik!Abi, obklíčíme jí - já jí umeju obličej a ty se vrhni na zadní část:-)))"Ježiš, to je dobrá pohádka! Cože to ta princezna udělala?""Bože já jsem na sebe pyšná! Vidíte to všichni? To koukáte co?!"FRONTA NA POSLEDNÍ KRKOVIČKU"Tak čau, odvezu si tátu domů, abych se mohla vykoupat, najíst a až uložím a uspím rodiče, možná se večer ještě vrátím..." :-)

Forďáčci přijeli nepolámaní a kupodivu si to nerozmysleli a Forda nám nechat nechtěli... Fňuk...

V mezičase se nám konečně podařilo rozseknout výběr spotřebičů do kuchyně - když jsem si vymyslela, že je chci všechny bílé, tak jsem neměla ani zdání, že to vůbec nebude jednoduché. Pojala jsem to opět jako vždy - nejprve jsem si prostudovala všechno co jsem měla doma (mám po domě několik kupek různých materiálů k rozličným tématům, občas jsem sama překvapená co tam najdu:-) ), obešli a poptali jsme se známých a udělali jsme si přesnou představu, co chceme aby uměly a teprve pak jsme s Pavlem začli vybírat... A to jsme neměli dělat! Nerez prostě frčí a tak se všechno co umí něco jiného než naprostý základ dělá jenom v nerezu:-( Nakonec jsme to poskládali, ale museli jsme se smířit s tím, že kuchyň budeme mít ve stylu "každý pes, jiná ves":-). Sice nám ještě chybí digestoř a baterie, ale to už neblokuje dodání kuchyně... Protože máme fantastickýho pana kuchyňáře, který navíc rozumí srandě, domluvili jsme se, že když už to tak dopadlo, tak aby bylo na kuchyni alespoň něco stylového, tak si od něj nechám na každá dvířka vysoustružit nějakého jiného psa a instalovat že budeme 1.dubna :-))) No a teď vážně - už se tetelíme a vymýšlíme, co uvaříme v nové kuchyni jako první:-) Bude to totiž pro nás změna jako hrom - od doby, co jsme se nastěhovali jsme při přestavbě naši kuchyň stěhovali mockrát - třeba teď máme provizorní kuchyň číslo 14! Nejsem si jistá, jestli si vůbec v normální kuchyni zvyknu:-)))

 

7. března  
Dočasně se nám rozrostla smečka a my si to náramně užíváme. 
Fordovo páníčci nám na pár dnů svěřili svůj strakatý poklad a tak máme vzácnou příležitost si na vlastní kůži nanečisto vyzkoušet, jaké je to mít doma malou strakatou smečku. A musíme říct - PARÁDNÍ!:-) 

Doma máme relativně větší pohodičku. Pro Abu je to něco jiného, než když má zábavu jen nás dva :-)) S námi je totiž jeden zásadní problém - pravděpodobně ze zásady odmítáme přijmout její rytmus dne (zábava - spánek - zábava - spánek - zábava - spánek...) a sveřepě ji skoro každý den opouštíme a odcházíme na spoustu hodin bůhhvíkam (s největší pravděpodobností za spánkem a zábavou)... !

Naše společné soužití je z našeho pohledu mnohem klidnější, protože Ford je slušně vychovaný gentleman a naše torpédo pilně následuje jeho zářný příklad. A navíc, vyhovuje mu Abí rytmus dne a časový rozvrh pečlivě dodržuje, jen čas na spánek vždycky trochu přetahuje:-)

Takže si vychutnáváme třeba to, že se Abu nesnaží nenápadně vsublimovat do postele pod peřinu - neustále si s Fordem musí střídat pelíšky, protože "u sousedů je vždycky tráva zelenější" a pelíšek na kterém leží ten druhý je lepší než ten momentálně obývaný. Má prostě příliš moc práce s hlídáním, kdy se uvoní ten "lepší" pelíšek:-) A když člověk dorazí domů utahaný z práce, tak ho čeká jen krátký vítací proces, načež se oba vítači odeberou oslavit příchod páníčka společnou hrou:-) A oslavovaný si může udělat na chvíli pohodičku a hodit kopýtka nahoru:-)))

Abinka se už od začátku týdne, stejně jako my, nemohla dočkat. A když Ford konečně ve středu večer dorazil, snažila se ho uhrát k smrti:-))) Pak si navzájem sežrali granule a padli jak podťatí. Ford ani neměl síly na tesknění. A v tomto duchu Abu s péčí o svého milovaného kamaráda pokračuje doteď:-)
Pavel leží od soboty doma s angínou a já mu hrozně závidím dopolední i odpolední program, který může doma sledovat...:-)

    

Ve čtvrtek ráno šla okolo na cour Nikita od sousedů a nechala se pozvat na pár blafů a her na zahradu, než si ji přijde páníček vyzvednout. Tak mezi rozmazanými fleky na zahradě přibyla ještě jedna černá čmouha:-)

Já ho na chvíli zabavím a až se ten nevěrník nebude koukat, hoďte ji přes plot! Nebo se odstěhuju k mamince!! :-)))

... a na závěr pátečního večera se nám představí TANEČNÍ DUO STRAKATUO s nacvičeným baletem Strakáčí jezero...! :-)))

3. března
Emu jsme přežili beze škod, jen nám několikrát ulítly provizorní venkovní parapety. Dosyta jsme si zavzpomínali na bráchu s Lindou, kteří minulý víkend přijeli natěšení na pouštění draka a pak jsme na louce lovili skomírající poryvy větru a nalítali se u toho o něco víc, než drak sám. Tenhle víkend bychom ani nepotřebovali draka - stačilo by jen vyjít na louku, rozepnout bundu a roztahnout ruce a už by nás vymotávali ze stromů... :-)

28. února
Pavel měl homeoffice a jak tak buší do klávesnice, zjistil, že ho z balkonu skrz okno zvědavě okukuje malý přidrzlý vetřelec:-)

Veverka konečně lapená při činu:-) Chodí nám do krmítka pro ptáky a taky nám krade ořechy. Ale kdo by jí to měl za zlé, když se na vás takhle podívá:-).

Poslední dva dny máme tematicky obohacené procházky:-) Vítr totiž tentokráte fouká z druhé strany a shodou okolností zrovna v pivovaru vaří černé pivo - kromě vůní nezadržitelně probouzejícího se jara se tak občas mezi stomy proplete sytá vůně praženého sladu... Tuhle vůni miluju - připomíná mi školní léta, kdy jsem ve Varech chodívala na střední kolem pivovaru Karel, kde sice vařili pivo diametrálně se ve výsledku lišící kvalitou, ale jeho vůně v této fázi přípravy byla stejně okouzlující. Tehdy jsem často chodívala pozdě do hodin, protože jsem neuměla odolat a v těch vzácných dnech, kdy zrovna pražili, jsem si ráno sedla u pivovaru na lavičku a chvíli jsem se kochala a nasávala... :-) No, dnes do hodin pozdě chodit nehodlám, ale zato jsem dostala chuť udělat si o víkendu v remosce pečené koleno na černém pivu:-)))

24. února
Dnes se s námi rozloučilo Osení. Přijel si pro něj jeho nový majitel a nám bylo během několika minut jasné, že tentokráte Oseníčko poputuje do správných rukou. Jeho nový fanoušek do něj nasedl, na první pokus nastartoval a pak bravurně bez jediného zaváhání, chcípnutí či zahrabání vyjel naší rozbahněnou cestou ke kruháku a na vozík. Vyřídili jsme formality a tradá. Bylo to tak rychlé, že jsem se ani nestihla pořádně rozloučit. Večer jsme to oplakali (máme o radost méně) i oslavili (o starost méně).

Osení překvapuje - nato, že skoro půl roku stálo na místě motor naskočil na první pokus a spokojeně si pod kapotou vrkal... ještě připoutak zelený poklad a vyrazit na Hradec poslední pohled na Osení, než nám zmizelo navždy...

V neděli večer jsem si jela pro Číbro s novými tlumiči a tak se polovina Oseníčka vystěhovala z mé peněženky...

17. února
Udála se spousta věcí, ale chvíli nebylo na čem si s nimi hrát... :-)
Teď už - slovy Pavla - máme nové železo:-) Chvíli mi bude trvat, než se na něm naučím, ale naštěstí mi Pavel "přestěhoval" ze starého počítače všechno tak jak jsem byla zvyklá, takže do okamžiku, kdy potřebuju něco někam zapojit, je to všechno v Spi sladce Prckupořádku:-) Takže několik malých ohlédnutí...

Prcíka jsme společně s Pavlovo rodiči pohřbili pod ořech k jeho nerozlučnému příteli Macíkovi. Snad se mu tam bude dobře odpočívat, možná si s Mackem pokecají, možná se sejdou někde v jakémsi nebi a budou dělat to, co je vždycky bavilo...  

Ze smutku nás přijeli vysvobodit naši a Abinky kamarádi Ivča, Pavel a Ford. Mě nebylo sice dvakrát nejlíp, ale tohle jsem si nechtěla nechat ujít! Tak jsem se nabalila jako pumpa a vyrazili jsme na procházku. Po cestě jsme potkali chumel psů a jejich pánů z vedlejší vesničky - našim tříbarevným strakatcům to s berňáky moc slušelo. V půlce jsme se posílili v naší oblíbené výletní restauraci u Jezera a téměř potmě se rozehřátí vraceli domů.
Naši oblíbení návštěvníci nás potěšili nejen výletem - po dlouhé době si zase můžeme zahrát Amose - hru, kterou nám v létě snědli společnými silami Abu se svým komplicem Gwensi:-)

Psí přepadovka:-)  Jsou slušně vychovaní, jenom se člověk nesmí příliš pohroužit do hovoru nad pečeným kolenem, nebo najednou zjistí, že se psi změnili v neviditelné a nenápadně slintají do klína

Hmmm, strakatá slečno, pěkně voníš...:-)  KE STARTU PŘIPRAVIT, POZÓÓR.... :-)

Večer jsem dostala střevní chřipku a ta mi zrovna dvakrát moc nepomohla na téměř vyléčený zánět. Ať jsem čurologického čaje pila kolik jsem chtěla, neměl šanci... Nakonec jsem musela v boji s bacily vyvěsit bílou vlajku, nasadit antibiotika a zůstat téměř týden doma pod peřinou.Mimořádná událost: taťka LAPEN PŘI neČINU :-) A setapouch strakatý pomáhá stejně poctivě, jako pomáhala při práci:-)))

Ve středu se na nás přijeli podívat mí rodičové alias Varská brigáda rychlého nasazení č.2:-) 
S jejich usilovnou pomocí se nám podařilo dotáhnout další spoustu rozdělaných věcí - jako například kouzlem zmenšit a smontovat šatní skříň, kterou jsme pořídili ještě před představbou (v domění, že za pár týdnů ji budeme mít kam postavit), opravit Osení, které na protest přestalo startovat, zadělat v koupelně do stropu repráčky, které jsme dostali k vánocům a pomohli nám se spoustu dalších našich trápení ... Pěkně nám to tady rozsvítili, vydrželi to s námi do soboty, zastavili se s námi na oslavě u Pavlikovo rodičů a málem i večer odjeli podle plánu domů. Nakonec vyrazili k domovu až v neděli ráno :-)

V sobotu jsme Pavlovo taťkovi Jirkovi k narozeninám přivezli malé překvapení. Mamča nás naoko proklela do třetího kolene a taťka měl druhé vánoce:-))) V krabici s mašlí se totiž v koutku krčila jeho nová domácí chlupatá přítelkyně - malé roztomilé morče s hvězdičkou na čele, tentokráte holčička (doufám, že to nevezme obvyklý konec a nevyklube se z ní zase chlap:-) ). Dostala jméno Prcinka a zase je v bytečku za kopcem veselo!:-)


1. února
Dnes jsem dorazila domů a dozvěděla jsem se, že včera zemřeli dva rodinní chlupatí přátelé - jako první u Pavlovo rodičů náš bývalý domácí mazel morčák Prcík a pár hodin po něm tety šestnáctiletý toypudl Miki. Máme smutek...

31. ledna - Akce kulový blesk
Ráno jsem jela vyzvednout vyléčené Číbro od autodoktora. Má úplně novou nádrž (ta stará byla jako řešeto a prý byl div, že to od výfuku nechytlo - chudák můj anděl strážný, jestli to tak povedu dál, bude mít brzo úplně olítaný křídla... :-)) a k tomu další dvě objevené choroby - tlumiče a na chcípající motor bude zapotřebí najít taky nějakou medicínu...
Včera večer se mi nepovedlo z karty vyždímat dost peněz a PIN z té druhé karty ne a ne se mi vybavit... (tohle by se mi stávat nemělo, takže zase kovářova kobyla) Protože jsme byli oba unavení dohodli jsme se, že Pavel zajede ráno k nejbližšímu bankomatu (do Kamenice), než já se vysáčkuju z domova... Zajel. Jenže tentokrát bankomat nebyl výherní, ale "... dočasně mimo provoz". Nejbližší je až v Říčanech, oba jsme potřebovali být co nejdřív v práci, tak mě Pavel nakonec zavezl k bankomatu v Říčanech a protože si nemohl dovolit další zdržení, odfrčel ku Praze. Mě se tentokráte už PIN povedl, vybrala jsem z kreditky, sehnala taxika a zajela zpátky k nám vyzvednout své drahocenné posunovátko. A téměř obratem šuperdila do matičky stověžaté. Téměř obratem proto, že mě okouzluje, když někdo dělá práci, do které je zamilován a ještě o ní umí poutavě vyprávět.  Nerada, ale přeci jsem nakonec vyrazila za pracovním kolotočem a pak po tmě bloudit bez mapy (myslela jsem, že ji mám v autě...) kolem Mladé Boleslavi na rozlučku s naším oblíbeným šéfem...

30. ledna
Máme hotovou dlažbu! Tentokráte jsme to svěřili do rukou odborníků a vyplatilo se... :-)
Pavel po dnešním příchodu domů konstatoval: Tak my se tady s tím tři roky připravujeme a voni to maj hotový za tři dny!To je nespravedlivý! :-)))

Česká strakatá podlaha:-)  Pavlovo chlouba - tady si dlažbu pokládal sám...

26. ledna
zas po dlouhé době jsme si včera vyhodili z kopýtka - ze zkušenosti můžem doporučit bowling, který je na staré benešovské na pravé straně kousek před Jesenicí. Dráhy mají dobré, navíc se tam dá potom příjemně posedět a strávit své sportovní i nesportovní výkony:-) a můj nejsilnější dojem: DĚLAJÍ TAM NEJLEPŠÍ TATARÁK POD SLUNCEM!
Nějak nám to přililo energie do žil, tak jsme dnes večer dostali chuť probrat "staré dobré časy", přijeli Honza, Vlasta a Marek, něco málo jsme opekli (Honza s Vlastou naložili a přivezli mňam krkovici. Původně sice na gril, ale počasí se rozhodlo, že na grilování venku je ještě moc brzy.) popili a hlavně se dosyta nasmáli. 
Já s Abu jsme strávily velmi příjemné odpoledne na strakaté procházce s dámami Vaňourkovými a strakatou třináctiletou babičkou Arnykou (Tabat).

vvžžžmmm... Bože, co to bylo? Torpédo??? TANEC BEZ VLKŮ:-)  Po cestě jsme potkali kamaráda Bajkala s pánem:-) 
 

23. ledna
Onemocnělo nám Číbro (Ford Fiesta, toho času v mých službách) a tak jsme ho museli odvést k autodoktorovi. Teče mu nádrž a tak jsme dost napjatí, jak ta prohlídka dopadne...

20. ledna
Dneska odjíždí Varská brigáda rychlého nasazení:-) Tom včera v noci, resp. k ránu dozapojoval a dootestoval zbývající dráty, chrániče a jističe, vysvětlil nám, že jsme koupili špatná světla do koupelny, popsal, nadiktoval, nafotil, nastoupil... :-)))
Takže dnešek nám zbyl na oslavu dalšího upgrade naší milované chatrčky:-))) Tome, Lindo, DÍKY!!!

19. ledna
Když se daří, tak se daří!:-) Konečně máme zase i sprchu. Vypadá to, že na druhý pokus se nám to už asi povedlo. Nikde neteče, dveře doléhají... No hurá! Vana je velmi příjemná záležitost, ale čeho je moc, toho je příliš.
Mám pocit, že se ze mě stává zdatný silikonovač. Oproti minulému, předminulému a předpředminulému silikonování už jsem použila maximálně polovinu nadávek a dokonce jsem většinu věcí zahladila hned napoprvé. Dokonce ani úroveň "opatlání všeho možného i nemožného kolem" nedosáhla ani zdaleka mých možností:-)))

18. ledna
O dnešku můžeme bez nadsázky prohlásit: BYL TO TEN SLAVNÝ DEN, KDY K NÁM BYL ZAVEDEN  ELEKTRICKÝ PROUD... !:-)))
Ne že bychom elektriku neměli, ale všechno bylo postaru, chalupářsky a z materiálů, které se tehdy zrovna daly sehnat. V místnosti vždy byl maximálně jeden vypínač a "až" dvě zásuvky...
Dva dny jsme teď strávili bez elektriky. Teda skoro - naštěstí máme fajn sousedy, takže jsme se od našeho milého sousedědy Plačka nazobli prodlužovačkou a dalšími prodlužovačkami napojili pár světel a rychlovarnou konev.
Tom odpojil všechny staré dráty, s Pavlikem dosekali a dotahli několik chybějících kabelů, usadili vypínače a zásuvky... Tom zapojil nové rozvody do nové rozvodné desky (klobouk dolů, ale dráteničina je věc, jejíž princip asi nikdy nepochopím). S horním patrem to ale bylo horší, původní rozvody byly zapojované barvanebarva a pořád vyhazovaly pojistky. Pavlik dostal zkoušečku (pípačku) a musel prozkoušet drátek po drátku odkud kam vede a zjistit, které z nich jsou špatně zapojené... Typická věta: Píp práce, kterej píp tady ty píp dráty tak píp... :-))

Asi nám ještě chvíli bude trvat, než si na ten nový luxus zvykneme... Oba. Světla ovládáme tak, že dojdeme setmělým domem do prostředka místnosti, (přičemž jako vždy párkrát zakopneme o věci, které tam včera ještě prokazatelně nebyly:-) ) a rozsvítíme vypínačem, na který jsme zvyklí. Pak teprve si uvědomíme, že se vlastně dá svítit rovnou od vchodu... Holt železná košile:-)

PAVUČINA FÁZE ČÍSLO JEDNA FÁZE ČÍSLO DVĚ A FÁZE NA FÁZI, NULÁK NA NULÁKU:-)

JEŽEK V KLECI Tomáš alias Mirek Dušín a jeho zkrocení ježka v kleci:-)))  

13. ledna 2008 
Dneska jsme byli prvně bruslit na Strouháku. Byla to paráda!!!
Je to jeden z největších rybníků v okolí a i když se posledních pár dní docela oteplilo, byl celý zamrzlý a led byl téměř jako na stadionu... Já jsem nikdy na tak velkém ledě nebruslila a měla jsem z bruslení na obrovským prostoru, kde se nikdo neplete pod nohy nespoutanou radost:-) Vydrželi jsme to pěkných pár hodin:-) (Měli jsme s sebou dvě termosky silného grogu.)
Já jsem kdysi v pravěku chvíli chodila na krasobruslení. Brácha mi půjčil svoje hokejistické veteránky (vono to nemá zoubky?!), můj styl od té doby dost upadl... Styl ano, ale já ne:-) Poslední minuty jsem už měla nohy beznadějně do X a ke břehu jsem se už málem doplazila po čtyřech. Padl soumrak, vyhnal nás domů a tam jsme i se psem padli všichni za vlast až na Toma, který ještě chvíli dráteničil.  

       Tak tohle je můj brácha. Źe by ten foťák v ruce bylo dědičné zatížení?:-)))  

12. ledna 2008
Máme doma brigádnickou návštěvu. Přijeli brácha Tom a jeho skoromanželka Linda. Tom se bude týden prát s dráty. Jsme na něj zvědaví, nebude to žádná sranda... Ani nevím, jestli se mi nebude stýskat po pavučinách drátů, které nám dnes koukají ze zdi:-)

1. ledna 2008
Náš první nepařicí Silvestr. Tak jsme si řekli, že uplynulý rok dvakrát za moc nestál a tak ho nemá cenu oslavovat. Na protest a pro výstrahu!:-) Doufáme, že tato naše protestní akce byla dostatečně závažná a že rok 2008 se polepší!!!:-)))

 
 

TOPlist
Tvorba webových stránek na WebSnadno.cz  |  Nahlásit protiprávní obsah!  |   Mapa stránek